O přednášce Jiřího Kolbaby na narozeniny Primy ZOOM

19. února 2014 v 19:56 | Kateřina Š. |  Jakože reportáže
Prima ZOOM dosáhla tohoto února vysokého věku - funguje už celý jeden rok. K této slavnostní příležitosti uspořádala 17.2. skvělou akci, totiž přednášku známého fotografa a především cestovatele Jiřího Kolbaby. Jednalo se o exkluzivní záležitost, a proto byla o místa na přednášce vyhlášena soutěž. Stačilo zodpovědět symbolickou soutěžní otázku a pokud jste měli tolik štěstí jako já, dostali jste se mezi 200 výherců. Anebo vás výherce vzal s sebou jako gardé, což bylo povoleno.
Přednáška s názvem Fotograf na cestách - splněný sen se konala v prostorách Přírodovědné fakulty Univerzity Karlovy, konkrétně ve Velké geologické posluchárně. Ozvláštněním, pokud si odmyslíme pohybovat se po slavné Karlovce na začátku noci, bylo molekulární občerstvení.
Ale dost bylo výživných, leč podstatných informací. Na následujících řádcích se vám pokusím vylíčit ty nejzajímavější záležitosti - o čem se diskutovalo, jaký pan Kolbaba byl, přidám pár osobních dojmů, a zkusím trefit od boku, co jsme si jako posluchači z přednášky odnesli.

Ráda bych začala se zajímavou osobností pana Kolbaby. Moje očekávání totiž o míle předčil - mile mě překvapila jeho pozitivní energie a u nás nezvyklá otevřenost okolnímu světu. Nemyslím teď jen otevřenost k zahraniční kultuře, ale otevřenost k ostatním lidem. V tomto duchu se nesl celý večer.
Také mě - ne překvapil, očekávala jsem to - ale přesto udivil jeho neomezený přehled o světě. Svět zná lépe, než svoje boty.
Mezi osoby, které jej inspirují, patří mimo místních lidí i světoznámí cestovatelé v čele s Jamesem Cookem. Za nejvíce fotogenické objekty považuje pouště a ledovce. Mezi nejpodmanivější místa na zemi, krom mnoha dalších, by zařadil Island pro nesčetné množství vodopádů, barevné půdy a proměnlivé odstíny zelené. Dále pak Antarktidu nebo třeba Bali.

Pod jeho křídly jsme toho večera proletěli nad nejrůznějšími místy - od Turecka přes Sibiř, Jihovýchodní Asii, Surinam, Island, New York, Omán, Patagonii po Antarktidu. Z každé fotografie, které tvořily páteř přednášky, na nás dýchla jiná atmosféra a jiná informace. Vlastně jsme za večer slyšeli informací nepřeberné množství. Tak třeba...
... jsme se dozvěděli, že na Fidži donedávna žili ti nejhorší z kanibalů, ale dnes je z nich nejpřátelštější etnikum na světě. Že se zde lidé zdraví, těší i vyznávají si lásku jedním slovem: ,,bula".
....že v Sultanátu Omán vládne osvícený panovník, který to s lidmi myslí dobře, mají zadarmo vodu a telefony, a nelže se tu a nekrade.
...že na Antarktidě i Galapágách zvířata nemají v genech strach z člověka (v Antarktidě vám prý tučňák klidně rozvazuje tkaničky).
...že nejen Namibie je bezpečné místo pro vycestování a že v Dakaru je dnes nesmírná chudoba.
...že nejkrásnější ledovec není v Antarktidě, ale v Argentině a jmenuje se Perito Moreno.
...že pokud si chceme vyzkoušet trosečnický život Robinsona Crusoa, měli bychom navštívit Šalomounovy ostrovy.
...že slovo ,,gejzír" pochází z Islandu.

Kromě kvanta informací nám pan Kolbaba předal i užitečné rady, jak pořídit lepší fotografie.
Dovedl nás také k zamyšlení se nad sebe samými, nad naší ,,bezpečnou" kulturou a zbytečnou xenofobií. ,,Nelekejme se světem.", říkával často. Za celou jeho cestovatelskou éru se mu ve světě nestalo nic příšerného, a to i přesto, teď zbystřete, že procestoval i některé země arabského světa (Írán, ...) a Afriku. Pro představu - vícekrát ho za celý život okradli v Česku, než kdekoli jinde.
Během přednášky se strhla krátká diskuse mezi Jiřím Kolbabou a jednou posluchačkou, která otevřela kauzu dvou unesených Češek. Pan Kolbaba si přesto stál za svým, že není důvod se světa bát. Na svých cestách se prý často setkává s dvojicemi žen, které cestují samy a domů dojely v pořádku. Někdy může být bezpečnější cestování pro muže a někdy je tomu naopak. Není to ale důvod, proč sedět doma a vyhýbat se všem místům, která nepatří ke známým evropským letoviskům.

Přednáška tedy byla přínosná jak obsahově, tak duchovně. Pomohla nám na chvilku překročit hranice chladného západního světa a zamyslet se nad přírodním způsobem života, nad našimi kořeny, nad správností našeho smýšlení a poznat alespoň zprostředkovaně místa, která možná nikdy neuvidíme. A pan Kolbaba je skvělý řečník - jakmile vás jeho nadšení jednou chytne, už vás nepustí.

Jsem moc vděčná za to, že jsem měla možnost zúčastnit se. A ikdyž je to moje první, tak rozhodně ne poslední přednáška Jiřího Kolbaby, kterou navštívím.
Tímto Primě ZOOM děkuji. I za to, že lidé z Primy byli celý večer milí a vstřícní.

A na závěr alespoň pomyslně připijme Primě ZOOM k úspěšnému prvnímu roku. Zaslouží si to.


U molekulárního baru se podávaly nejrůznější speciality - například různé druhy alkoholických i nealkoholických kokteilů (Piňa Colada, šampaňské s ,,molekulárními jahodami", sprite s molekulárním kaviárem apod.).
Pozn.: Fotografie vznikla ve spěchu, paní, které nápoj patřil se na něj velice těšila a tak jsem měla na zvěčnění jen pár sekund.

Kateřina Š.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama