O vystoupení Kryštofa v Kadani

28. února 2014 v 21:52 | Kateřina Š. |  Jakože reportáže
Moje mamka je úžasná. To ona nám sehnala lístky na koncert Kryštofa, které byly velice těžce dostání už v den, kdy se začaly prodávat. Díky ní jsem tedy byla na koncertě a díky ní teď můžu psát tenhle článek. Jako u většiny svých výtvorů, i zde upozorňuji, že článek má spíše subjektivní charakter.

Skupina Kryštof funguje už od roku 1993 (některé zdroje uvádí rok 1994). Na dlouhou historii kapely upozornil na koncertě sám Richard Krajčo - některé písničky věnoval přímo Kryštofáckým seniorům. Skupina se po svém založení stala velice rychle úspěšnou a to jí vydrželo dodnes, ikdyž pár ,,původních" členů během let odešlo.
Koncert se konal v Kadani dne 22.2.2014 a měl začít v 19:00. Koncert zahájila (před)skupina Airfare.
A teď už ty subjektivní vjemy...

Když na pódium přišli kluci z Airfare, zmateně jsem s mamkou hledala Krajčovo dlouhé vlasy. Hráli dobře, vlastně velice dobře, ale všichni jsme trnuli v nervózním očekávání. Po pár písničkách jsme se konečně všichni dočkali a v tom okamžiku začala ta správná sranda, která nás provázela celý koncert. Především díky Richardu Krajčovi. Protože se o vtipných věcech špatně vypráví, pokud tzv. nejste při tom, zkusím vás tam vzít s sebou.


Začíná další písnička. Pohupujete se mezi ostatními lidmi. Pódium září mnoha žárovkami a reflektory, na které si Kryštof asi skutečně potrpí. Protože písničku znáte, pobrukujete si, když v tom si všimnete, že z děl postavených vedle kapely začnou tryskat růžové, bílé a červené papírky. Padají a zaplní celý sál. V tu chvíli se všichni zblázní a začnou po nich lapat, asi jako diváci 3D kina po létajícím hmyzu. Když to skončí, sčítají se škody. Před vámi stojí dvě starší paní, a jedna z nich opovržlivě setřásá papírky z ramene své přítelkyně a kroutí hlavou nad tím, kde jich proboha tolik narbala. Sama však na sobě má slušnou kopičku, o které neví.
Při další salvě papírku se necháváte strhnout jejich chytáním také, a udělá to víc lidí okolo vás a nejste si jistí, jestli se k vám vaše ruka po dalším chytu papírků nevrátí i s cizím okem.

Richard Krajčo je zpocený a refrém písničky je na spadnutí. Protože celý večer diváci téměř zbožně dozpívávají značné části textů, tak zpěvák očekává, že dvě primitivní slova refrému - ,,Á výýýýýš!" - zazní z publika také. Vyleze na vyvýšené místo, je právě na vrcholu písničky, když v tom utne zpěv v očekávání, že právě teď diváci navážou. Neozve se ale ani hlásek. Krajčo naštvaně a bezmocně rozhodí rukama a do ticha (kapela kvůli tomuto fóóópá přestala hrát) řekne: ,,Ahoj, no."


Během koncertu se Krajčo rozhodne, že se nechá tzv. ,,nosit na rukách". Představte si teď vedle sebe mojí mamku, jak v mojí tváři vyděšeně hledá nějaké znamení, že to nemyslí vážně. V sále totiž nebylo tolik lidstva, aby se po něm dalo plout. Krajčo na to ale myslí a přizve dopředu k pódiu silné chlapy. V Kadani bylo ale v té době nejspíš více silných žen, které by si rády sáhly. Když byla akce u konce, tak Krajčo poznamenal, že ho tentokrát výjimečně nikdo neosahával.
,,Jo a představte si - tadyta paní vepředu, no vy, tak ta, když jsem se chystal skočit do davu, před sebou zděšeně mávala rukama a křičela: ,Na mě né, ste spocenej, běžte vedle!´." popisoval vteřiny před skokem.

Díky překvapení, které možná má překvapením zůstat, se v sále objeví balonky. Opakuje se scénář známý z dřívějška díky papírkům, vypichují se oči. Balónky létají po místnosti ještě dlouhou dobu, lidi to očividně baví. Snaží se je dopinkat i na balkon, aby si i na hoře - ti V.I.P. mohli zahrát. Náhle se však balónky začnou ztrácet a já počítám okolo sebe: tadyta paní si drží jeden, tamta paní dvě, tamta taky... jsme zkrátka v Čechách.

Krajčo by rád viděl mexickou - tedy kadaňskou - vlnu. Všichni zvedají ruce až na dva lidi v rohu na balkónku, na které vidí celý sál. Jejich lenost vidí i Krajčo a řekne, že oni jsou sice V.I.P., ale musí mávat taky. Ty dva to vyděsí a mávají snaživěji, než možná kdysi v Sokolu.

Na jeden sogn si vybral malou holčičku jako tanečnici. Nebyla už teda úplně malá, určitě už chodila do školy, ale on ji celou dobu držel v náručí a tancoval s ní. Srdce všech žen v místnosti trnuli nad takovým důkazem síly. Když tu holčičku, očividně spíš vystrašenou, pustil, tak poznamenal, že ho prý vyfotili při té samé příležitosti s větší slečnou a v médiích se pak přišlo na to, že zahýbal své přítelkyni. Doufal tedy v to, že se záběry jeho tance s dítětem nedostanou do médií, protože by to mělo určitě větší následky.

Chystají se na tzv. poslední písničku. Lidé se bouří a křičí různé protesty. Krajčo se na nás všechny bezmocně podívá a říká: ,,Ale vy přece víte, že to není poslední písnička. Takhle to bejvá - my jí zahrajeme, pak půjdeme dozadu a až si nás vykřičíte, zase se překvapivě vrátíme a zahrajeme ještě pár písniček. Kdybysme to neudělali, tak byste pak říkali doma: ,A voni vůbec nepřidávali, hele.´. No a to my právě nechceme. Takže - my teď zahrajeme písničku, pak se vytratíme a pak se vrátíme, ale musíte dělat, že ste to jako nečekali."

Úplně na konci si Krajčo svlékne své mokré tričko a hodí ho do davu. Na to pár lidí okolo mě poznamená, že je určitě na ostro. Jak na to přišli po sundání trička, to netuším, ale asi mají zkušenější oko.


Za obrázek vděčím mojí kamarádce Verče J.. Zachycuje autogram od samotného Richarda.

Kateřina Š., Kadaň
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petr petr | 3. března 2014 v 20:52 | Reagovat

že někdo dokáže vystihnout českou povahu i na koncertě kryštofů je obdivuhodné. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama