Veget začíná

25. února 2014 v 19:31 | Kateřina Š. |  Čičina
Tento článek je volným pokračováním tohoto příběhu.
__________________________
,,Sem?" podívala se na mě Čičina skrz mříže přepravky, kterou jsem držela otevřenou nad kočičí toaletou. ,,Tak šup.", řekla jsem a vyklopila ji do steliva. Vyskočila ven a utekla kamsi do útrob bytu. A od té chvíle už nebylo cesty zpět.

Na rozdíl od nás to pro kočku však byla docela sranda. Prohlédla si celý byt, obzvláště ji zaujaly moje špinavé ponožky (fakt nevím, kde se tam vzaly) a prach pod ledničkou (o tom, kde se tam vzal zase neví mamka). Panáčkovala jako zajíc, aby si prohlédla co čteme za knížky (nejednou jsme pak nalezli povytaženou Honzíkovu cestu, kterou si oblíbila), plížila se jako mariňák, aby prozkoumala zakutálený míček pod postelí a natahovala krk jako E.T., když bylo něco ,,daleko pro doskok". Prozkoumala zkrátka každou píď. Po pár minutách se zdálo, že kontrolu služeb považuje za dokončenou a spokojeně si pčíkla.
Ihned po své výpravě se námi Čičina uvelebila v obývacím pokoji. Obývací pokoj - odborně obývák - hraje dodnes v našem vztahu velkou roli. Vlastníme totiž měkký extra chlupatý koberec, který je hoden jejího veličenstva, a máme ho právě v obýváku. Ten večer se mazlila se jako o život. Možná si uvědomovala, že v jejím případě skutečně o život šlo, anebo byla prostě extrémně vděčná. Hlavou dělala ,,berany duc" na čelo každému, kdo jí jen trošku dal možnost. Ovíjela nás ocasem, což po kočičím znamená láskyplné objetí, slastí jí ne kapalo, ale teklo z nosu a rozvalovala se na zádech, aby jsme jí mohli poškrabkat na břiše. Z tak krásného projevu lásky se nám chtělo až brečet.
Dlaší projev lásky přišel asi tři hodiny poté, o půlnoci.
Tu noc nikdo nespal. Všichni jsme leželi v posteli jenom proto, že se to od nás v noci očekávalo. Stále jsme čekali na ,,ten problém". Známí a internet nás cpali poplašnými zprávami, co všechno kočky v novém prostředí nevyvedou, a zvlášť ty z venku . Předpokládali jsme, že bude vyděšená z nového místa. Že si bude chtít označkovat každý roh.
Najednou jsme zaslechli podezřelý zvuk. Já jsem slezla z palandy, mamka se potichu zvedla z postele a teta, která u nás byla v té době na několikadenní návštěvě pomalu otevřela dveře obýváku. Pomalu jsme se plížily za zdrojem zvuku, na chodbu. S vidinou poškrábaného dřevěného obložení jsme se zatajeným na chvilku zastavily. A pak nám to došlo! Ten zvuk, to bylo hrabání vhodného ďolíku v záchodě a to zvíře, které se mi právě otřelo o nohu byla ta nejlepší kočička na světě, která se naučila chodit na záchod hned od prvního večera. Jestli tohle někdo nepovažuje za štěstí a projev lásky, tak nikdy neměl kočku.
Pak už všichni spokojeně spali až do rána. Já jsem usínala s kočkou přitisknutou na srdci. Její kapající noc mi máčel košili a já byla jako v nebi. Máme kočku! Je to tam!
Bohužel se následujícího dne ukázalo, že si kočka za života venku užila velký stres. První týden prospala v obýváku na sedačce a ten druhý u mamky v posteli. Po úspěšném pokřtění kočičího záchoda jsme však byli velice optimističtí. V domnění, že nás nic horšího k překonání nečeká. Ale o tom až příště.


První dny jsme jí vídali především v této pozici a jejích obměnách. Vyfotil můj bratr z mobilu na jejím pelíšku v obýváku.

Kateřina Š.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petr petr | 26. února 2014 v 21:06 | Reagovat

pěkný článek, zajímalo by mě podání této události z pohledu čičiny. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama