Krásné omdlévání

11. března 2014 v 14:15 | Kateřina Š. |  Články všeho druhu
Proč se někdy kácíme k zemi jako podťatí?
Někdo to přisuzuje postavě a s tím spojenému nízkému tlaku, někdo to svádí na počasí nebo vyčerpanost. Sama nevím, co si vybrat. V těch chvílích, kdy omdlíte a padáte bezvládně na zem na tom ani příliš nezáleží.
Protože chci ale zachovat i mírně informační ráz tohoto článku, pokusím se tuto otázku, předtím, než se nad omdléváním zamyslím subjektivně, pomocí krátkého shrnutí zodpovědět.


Mdloba (,,omdlení") je obranná reakce organismu, konkrétně mozku. Nervové buňky jsou velice citlivé na jakoukoli změnu. Pokud tedy mozek nedostává dostatek živin a kyslíku nebo pokud je vlivem nízkého krevního tlaku špatně prokrvený či se z něj neodplavují odpadní látky, může své činnosti omezit na minimum. Jednou z těchto činností je i vědomí, neboli pocit vědomé přítomnosti. To se buď úplně ,,vypne" nebo jen utlumí. Projevuje se to ztrátou kontroly nad svalstvem a může dojít k pádu (vlastně je to dobře, protože přesně o to tělu asi jde - lépe se celí prokrvíte vleže, nežli ve stoje).
Samotnému omdlení předchází bledost, nevolnost a pocení (obvykle se jedná o studený pot). Někteří lidé jsou schopni pomocí příznaků svému pádu předejít tím, že se sami položí nebo posadí. U některých to ale jde ,,ráz na ráz".
Jak postiženému pomoct? Měli by jsme asi začít tím, že jej zachytíme v pádu nebo jej alespoň zmírníme. Následně zvedneme nohy na hlavu, aby se do hlavy dostalo více krve. Můžeme přiložit studený obklad na čelo a svklékneme těstné části oděvu (např. kravata, nebo rozepneme límec). Zajistíme přívod čerstvého vzduchu. Ztráta vědomí by neměla trvat déle, než 5 minut, pak je potřeba přivolat pomoc. Postižený by neměl hned vstávat, měl by vyčkat alespoň deset minut.
Většina lidí má s omldením zkušenost, nejedná se také obvykle o nic nebezpečného (až na možný pád). Pokud se však tento stav objevuje častěji, může poukazovat na vážnější zdravotní problém.

Je to ale strašně zvláštní pocit, omdlít a ztratit kontrolu. Je to jako jízda na nejšílenějším řetězáku. Jako řítit se nebezpečí přímo do náruče. Někdy to však vůbec není nepříjemné.
Prostě stojíte (anebo i sedíte) a najednou mnohonásobně zesílí gravitace a vysaje vám krev z hlavy. Následně ztrácíte kontrolu nad končetinami, pak nad celým tělem. Jediný, kdo zůstává při smyslech je mozek. I ten se ale jakoby ztrácí, mizí pod přívalem studeného osvěžujícího ticha. Než se tak stane, snaží se vaše hlava situaci zachránit a křičí: Doufám, že se probudím! a pak už mizíte ve fraktátech a ohňostrojích těch nejkrásnějších barev, všude je ticho, které vám až buší a děsí vás, jak je to krásné, takhle nevědět o sobě ani o světě. Pak se ale musíte probudit a čelit tvrdé realitě a tvrdé zemi, na které ležíte.
Občas se to několikrát opakuje, dokud se vesmír nevrátí do své původní polohy a gravitace nezeslábne.
Pak si připadáte nějak mladší. Jako kdyby vám návrat do fáze nicoty vymyl mozek.

Na omdlévání je prostě něco nebezpečného a krásného, a to i přesto, že zdravotní důvody tak poetické nejsou.
Kdybych si mohla vybrat způsob smrti, chtěla bych, aby to bylo jako omdlít - svést se na šíleném kolotoči, dostat se na konec spirály, plašit motýli v břiše a vydechnout za nejkrásnějšího ohňostroje.

Kateřina Š.
Jako většinu fotografií na mém blogu jsem fotila já a chtěla bych vás proto požádat, aby jste je nekopírovali. Děkuji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tea Tea | Web | 11. března 2014 v 15:37 | Reagovat

Wow..hodně zajímavý článek :) Já popravdě ještě ani jednou neomdlela,jednou málem, pociťovala jsem nával horka a mlžení před očima, ale pak jsem si v rychlosti lehla a pokrčila nohy(teda sestřička), ale musí to být teda zajímavé, jen tak ztratit vědomí, co se asi pak děje, při tom ,,nevnímání" :O

2 Kateřina Kateřina | Web | 11. března 2014 v 15:43 | Reagovat

[1]: Zdá se, že patříš mezi šťastlivce, gratuluji :-):D.
Děkuji Ti za vlastní náhled a jsem moc ráda, že se Ti článek líbil.

3 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 30. března 2014 v 11:29 | Reagovat

Po přečtení tohoto článku se mi skoro chce omdlít. :D Nikdy jsem to nezažila, ale jak to popisuješ, tak to zní vážně zajímavě.

4 Kateřina Kateřina | Web | 30. března 2014 v 19:52 | Reagovat

[3]: vřele Ti to doporučuju... :-D
a dík za názor :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama