Sedm divů Islandu s Jiřím Kolbabou

3. března 2014 v 22:11 | Kateřina Š. |  Jakože reportáže
Přednáška o sedmi a vlastně mnohem více divech Islandu se konala pod křídly projektu Cestovatelské středy. Proběhla 26.2.2014 v Nové budově Národního muzea.
Cestovatelské středy jsou společným projektem Národního muzea a CK Livingstone. Obsahem těchto večerů jsou besedy známých osobností zahraničního i českého společenského života. Ve středu 26.2.2014 se slova ujal právě pan Kolbaba.

Jako všechny přednášky našeho známého cestovatele a fotografa byla i tato naplněna elánem a nadšením pro věc. Moje hledisko sdílí i jiný známý cestovatel, Miroslav Stingl, který řekl: ,,Každá generace má své velké cestovatele." A jedním z nich myslel právě pana Kolbabu.
Přednáška začala nevinně, a to krátkým zeměpisným úvodem. Následně jsme se vydali na cestu po celém ostrově, při které jsme sbírali informace o městech a místech, o Islanďanech, a o fauně a flóře. Je těžké rozlišit, které informace byly ty stěžejní a které méně (stěžejní totiž byly všechny), proto se omezím jen na pár příkladů. Jako u děl pana Ernesta Hemingwaye tyto příklady vnímejte jako pomyslnou špičku ledovce, který toho však pod hladinou skrývá mnohem víc.


Město, vzduch a ženy
Hlavní město Islandu je Reykjavík, jak nás správně učili ve škole. Pan Kolaba jej popsal jako město krásné, čisté a mladé. Krásné proto, že jej tvoří úhledné bílé domy s barevnými střechami. Čisté proto, že na Islandu je tak čistý vzduch, že si to v Čechách ani nedokážeme představit. Použiji pro to příměr pana Kolbaby: Nejšpinavější a ,,nejsmogovější" den v roce je zde pořád mnohokrát čistější, než den s nejčistším ovzduším u nás.
Mladé asi proto, že se lidé v této zemi dožívají velmi vysokého věku.
Obyvatel zde není o moc více než 300 000, ale jak se sami vyjádřili: ,,Není nás mnoho, ale pracujeme na tom, aby se to změnilo.". Kromě neuvěřitelné laskavosti je tento národ výjimeční i svým - a opět to slovo - nejčistším genofondem na světě (slova čisté a čistota jsou u Islandu samozřejmostí, proto jich musím používat hojně). V těchto lidech se bije vikingská a keltská krev a díky vikingským dějinám je tento národ jedinečný i v jiných ohledech.
Pokud přihlédneme k dobyvatelské činnosti Vikingů, tak si nejspíš položíme otázku, co po celou tu dobu dělaly vikingské ženy. Klademe si ji právem - dělaly toho totiž mnoho. Krom svých ženských rolí zastávaly i role mužů včetně nejtěžších mužských prací, aby udržely hospodářství a rodinu v chodu. Díky tomu si tamní ženy dodnes drží výstavní postavení. Jejich platy jsou v naprosté většině stejně vysoké jako platy mužů, občas dokonce vyšší. Vzhledem k těmto faktům nás nepřekvapí, že se právě Island pyšnil první prezidentkou na světě, Vigdís Finnbogadóttir, ke které ještě dnes vzhlíží většina místních mladých lidí.
U politiky si dovolím ještě malou zmíňku - první svobodný evropský parlament byl založen roku 930 právě zde.

Nebe - peklo - ráj
Většina lidí žije na pobřeží a naprostá většina z nich ve městech, což dává neskutečný prostor pro odvážně fotografy. A že je toho na focení hodně. Kupříkladu vodopády - je jich zde nejvíce na světě. Že si to číslo neumíte představit?
Pan Kolbaba to opět vystihl vhodným přirovnáním: ,,Je jich tu tolik, že vás po chvíli přestanou bavit. Protože vám to ale nedá, stejně si každý budete muset vyfotit.". Mezi nejznámější patří Zlatý, Dětský či Lávový vodopád.
Blue Lagoone je ukázka toho, jak si Islanďané představují lázně. Byly omylem ,,založeny", když se lidé začali koupat ve výpusti nedaleké geotermální elektrárny. Nepředstavujte si ale naši elektrárnu - voda v Blue Lagoon je nejen čistá a teplá, ale také léčivá díky oxidu křemičitému. Jediné, co vám může pokazit požitek z koupání je vysoké vstupné a změny počasí. Počasí se na tomto ostrově totiž mění přímo skokově.
Horká voda zmíněná v minulém odstavci je pro Island tak důležitá, že si zaslouží svůj vlastní. Je důvodem toho, proč je zde tak levná, geotermální, energie a zdraví lidé. Od vytápení se používá také jako zdroj energie, ochlazená jako voda pro sprchování (na to můžete myslet, až si budete platit ozdravný pobyt v lázních - tady to mají zdarma) a dokonce s ní i v zimě ohřívají chodíky, které jsou díky tomu suché a nekloužou.
Ukázku toho, jak Island dokáže spojit nebe a peklo a vodu a oheň je to, že pokud je někde sopka, tak prý jedině pod ledovcem.

Pečený Papoušek severu a mimochodní koně
Ikdyž by se mohlo zdát, že tato země alespoň v něčem pokulhává, tak pan Kolaba nás ujistil, že tomu tak není. I zvířata jsou zde nesmírně zajímavá.
Žije zde třebas papuchalk, neboli Papoušek severu. Je to mírumilovné stvoření, ke kterému se lze přiblížit velmi blízko, což je pro fotografa ideální. Pan Kolbaba si tohoto ptáčka oblíbil. Islanďané taky, ale z trošku jiného důvodu, podává se u nich pečený, a to už to pak není papuchalk a ani Papoušek Severu, ale smoked puffin. Prý je to delikatesa (tuto informaci pan Kolbaba jen podal dál, sám totiž neměl srdce své oblíbené zvíře sníst).
Co mají obyvatelé Islandu společné s místními koňmi? Čistou krev. Vlastně vůbec nejčistší, z čehož plynou jejich neobvyklé vlastnosti (těch koní). Toto koňské plemeno je v mnoha ohledech unikátní. Praví se prý, že vždycky naleznou cestu domů i za té největší nepohody. Když je nedostatek rostlinného krmiva, krmí se tito koně rybami. Jsou to také mimochodníci schopni chodit pěti různými způsoby, což z nich dělá světový unikát. Za zmíňku stojí i to, že jsou moudří a velice přátelští

Zde, na přiloženém videu si můžete poslechnout Islandskou hymnu z roku 1208. Nazpívala neuvěřitelná zpěvačka Eivor Pálsdóttir.
Na přednášku jsem šla s velkým očekáváním. Pamatuji si totiž okamžik, kdy jsem se svými spolužačkami zírala z okna trajektu na nekonečné naštvané moře. Pluli jsme z Dánska do Norska s Color Line na poznávací zájezd. Měla jsem tak trošku mořskou nemoc z mocné houpání, ale asi dva centimetry pod srdcem se ve mě začala probouzet germánská krev. Island, pomyslela jsem si, tenhle trajekt jede na Island. A rozhodnutá od té chvíle, doufám, že se já a tenhle ostrov někdy seznámíme.

Když přednáška zkončila, odcházela přímo nadšená. Mám pocit, že jsem ke svému cíli blíž, nebo lépe řečeno - že jsme si konečně, Island a já, pohlédli do očí.

Pokud se chcete o Islandu či o jiných místech na světě dozvědět více, navštivte přednášky Jiřího Kolbaby. Pevně věřím, že se nejenom dozvíte to co chcete, ale i to co nechcete a i to, co by jste nečekali, že se někdy dozvíte. To vše z osobního pohledu zkušeného cestovatele a s štědrou porcí unikátních záběrů.
Kalendář přednášek a spoustu dalšího naleznete na STRÁNKÁCH Jiřího Kolbaby.

Svět s vámi!
Kateřina Š., Kadaň

O Islandu pojednává také tento článek: Jökulhlaup aneb když ledovce pláčou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama