Duben 2014

Jak přemoci povinnou četbu

18. dubna 2014 v 15:15 | Kateřina Š. |  Jakože reportáže
Víte, co je na povinné četbě nejotravnější? To, že je povinná. V tomto článku se dozvíte, jak ji pomocí speciálního Džiu-džitsu položit na lopatky.
Džiu-Džitsu povinné četby se snaží eliminovat předsudky vůči povinné četbě a uzpůsobit ji čtenáři. Obsahuje několik úderů, po jejichž splnění by měla být tvoje cesta bojovníka snazší.


Hovory ze země Veg

6. dubna 2014 v 21:10 | Kateřina Štiblická |  Jakože reportáže
Žijeme na horké půdě. Konkrétně na půdě, která zdá se stále není připravena přijmout nové názory, nové koncepty nebo celý nový životní styl. Tento článek pojednává o vegetariánství a veganství. Zatím netradičních životních stylech, či chcete-li filozofiích, které se bůhvíproč nesetkávají vždy s kladnými reakcemi.
Rozhodila jsem sítě do různých stran a ptala se různých lidí, vegetariánů či veganů, na pár otázek. Zajímaly mě věci, které si spousta lidí není ochotna ani vyslechnout či o nich dokonce popřemýšlet. Doufám proto, že tato forma sdělení bude účinnější a otevře cestu oběma stranám.

Otázky byly následující:
1) Co Vás k vegetariánství/veganství přivedlo?
2) Co si myslíte o naší masožravé společnosti, případně o takových lidech ve svém okolí?
3) Proč jste vegan/vegetarián a ne vegetarián/vegan?
4) S jakými reakcemi ostatních se setkáváte?
5) Máte pocit, že svým postojem měníte svět?

A dotazovaní?
Péťa - student, filosof života, vášnivý čtenář, příležitostný horolezec a obdivovatel Járy Duška, vegetarián
Eva - pro mnoho lidí již známá Kuchařka ze Svatojánu*, umělkyně nejen v kuchyni a vegetariánka od roku 1996
Zdeněk - student a sportovec (aktivně se věnuje parkouru), vegan

A teď již slibované odpovědi...

Jak panspermie osídlily svět

4. dubna 2014 v 20:54 | Kateřina Štiblická |  Informátorium
Co jsou to panspermie? Kosmozoa. Co jsou to kosmozoa? Zárodky. Konkrétně živé zárodky, které prý létají vesmírem a osidlují planety. Chcete se dozvědět více? Pak čtěte dál.



Holčička z tramvaje

4. dubna 2014 v 8:47 | Kateřina Š. |  Pro srandu králíkům
,,Sedni si!" řekla paní, která držela kočárek s kloučkem. Ten seděl připásaný, nohy rozhozené a všechno a všechny vyjeveně pozoroval. Asi jedl něco modrého, protože to měl po celém obličeji.
Naproti tomu holčička, která se měla posadit, byla pořádné kvítko. Asi po mamince. Každé vítce se upřímně zasmála. Ikdyž maminku pěkně štvala, maminka s ní přesto měla trpělivost, a přestože na ni zvyšovala hlas, bylo znát, že to nedělá ráda. Takovou mamču by chtěl každej.
Jejich spor o umístění na sedačku zaujal celé osazenstvo. Všichni drželi palce mamince, protože viděli, že je ta paní nejenom krásná, ale taky hodná. Občas se na nás obrátila očima o morální podporu a dostala jí požehnaně.
Holka si nechtěla sednout, smála se a balancovala v neklidném tahu tramvaje. Každou chvilku se chystala natáhnout na zem a vytřít tak podlahu až k řidiči, ale možná se rozhodla, že pouhé očekávání této kolize bude zábavnější. Maminka tedy držela balanc sama, držela kočárek, aby někoho nezabil a ještě chytala její rameno a plísnila jí.
Naštěstí jeli jen tři zastávky, takže všichni očekávali brzký konec problémů. Péťa pomohl paní s kočárkem ven.
V časovém presu však holčička náhle seděla jako přišitá. Dveře hrozily, že se zavřou a navždy je rozdělí. Maminka na ní z venku volala, aby šla, a ona nešla, jenom chytila další záchvat smíchu. Paní tedy vběhla do tramvaje, popadla šestiletou zlobivku pod rameny a skoro v zubech ji jako vlčice vlče začala vynášet ven.
Doteď jsme se nad situací všichni jen slušně městsky pousmívali, ale po tom, co se stalo při vynášení ze dveří jsme dostali opravdový záchvat smíchu.
Holčička se pořád smála. Ikdyž visela hlavou dolů, tak se při ,,odchodu" z tramvaje stihla chytnout kliky na dveřích a nechtěla se pustit. Maminka už nemohla uvěřit vlastním očím. Lomcovala s holčičkou, ta výskala a řehtala se. Konečně se jí zpotila ruka a s tichým puk se pustila. Dveře se zavřely.