Jak přemoci povinnou četbu

18. dubna 2014 v 15:15 | Kateřina Š. |  Jakože reportáže
Víte, co je na povinné četbě nejotravnější? To, že je povinná. V tomto článku se dozvíte, jak ji pomocí speciálního Džiu-džitsu položit na lopatky.
Džiu-Džitsu povinné četby se snaží eliminovat předsudky vůči povinné četbě a uzpůsobit ji čtenáři. Obsahuje několik úderů, po jejichž splnění by měla být tvoje cesta bojovníka snazší.



1. ÚDER - Nejprve si to vyjasněme

Přijměte fakt, že nejvíce nás na povinné četbě odrazuje jedno slovo - POVINNÁ. Jsme povinni jenom umřít, všechno ostatní se buď vůbec nemusí dělat, nebo se dá udělat po svém. Pokud Ti to pomůže, říkej povinné četbě prostě jenom četba. Lepší?
Je důležité říct, že povinná četba nemá za úkol trápit Tě nebo Tě jenom naučit číst, ale má Tě vzdělat i v jiných ohledech. Babička od Boženy Němcové Ti ukáže život na vesnici, Hemingway druhou světovou, Dickens a sestry Brontëovy život v 19.století. Zní to suchopárně? Možná. Ale měj na mysli to, že z nějakého důvodu jsou tyto knížky známé a úspěšné a z nějakého důvodu je čtou lidé po celém světě. A to rozhodně ne proto, že by je číst museli. Ten důvod je ten, že jsou prostě většinou opravdu dobré. Proto, hlavu vzhůru! Pravděpodobně si s těmito knihami užiješ víc zábavy, než si teď dokážeš představit.

2. ÚDER - Zjisti si možnosti

Máš dobrou češtinářku, nebo satana? Dala vám na výběr z více knížek, nebo máte čtení více-méně přesně nalinkované? Ať už je to tak či tak, sedni si k internetu a o každé knížce si zjisti pár vět. Nejlépe i o autorech. Nejenže Ti to pomůže pro orientaci mezi díly, ale s velkou pravděpodobností po tobě tyto informace budou chtít také při samotné ústní zkoušce.

3. ÚDER - Odhadni svoje síly

Patříš k lidem, kteří s knížkou vstávají, jedí, sprchují se a chodí spát? Pokud tomu tak není, nedávej si příliš velké úkoly, které by Tě zbytečně odradily. Riziko špatné volby můžeš eliminovat. Pokud máš již zjištěno pár informací o dílech, vyber si - pokud možno (často nemožno, ale zkus to) - témata tvému srdci blízká. Máš rád/a historická témata? Pak je to jasné, přečti si něco od Hemingwaye. Nebo bys radši nějaké lehčí čtení? Vyhni se psychologickému žvatlání z Cizince nebo ze Zločinu a trestu.

4. ÚDER - Čemu se vyhnout

(Tento odstavec je subjektivní, nicméně názory v něm sdílí naprostá většina mých bývalých maturantů-spolužáků.)
Pokus se maximálně vyhnout složitým básnickým sbírkám - pro mě osobně jsou nejsložitější pasáží, protože budeš muset určovat různé básnické figury. A jestli se Ti občas stává, že máš okno, pak věz, že epizeuxis či asopiopese tím oknem vyletí mezi prvními.
Dej si pozor také na rozsáhlé romány, zvláště na některé romány anglické a anglické ságy - někdy v nich vystupuje nepřeberné množství postav s nezapamatovatelnými jmény. Riziku špatné volby se dá předejít dobrou informovaností - pokud je knížka opravdu špatně napsaná a nepřehledná, tak si to čtenáři jistě nenechali pro sebe.
S podobným problémem se setkáváme také u povídkových souborů. Jestli Ti dělá problém zapamatovat si 13 balad z Kytice, tak si představ, jak Ti to asi půjde se dvaceti-třiceti povídkami. U maturitní zkoušky chce navíc zkoušející mnohdy i popsat možné souvislosti mezi povídkami, to, jestli jsou povídky uspořádány náhodně či ne, apod. Tomu se nejlépe vyhneš tak, že si přečtené povídky skutečně zamiluješ a pak si budeš uvedené věci pamatovat bez problémů, nebo se jim maximálně vyhneš a přečteš si raději novelu či román.
Cestopisy. U nich je problém se zapamatovat si časovou osu - jak šla jednotlivá místa po sobě, jak dlouho zde autor pobýval apod. Je však pravda, že málokterý zkoušející se v tom tak pitvá. Pokud máš tedy pocit, že Ti nic podobného nehrozí, můžeš to risknout (Anglické, Italské listy a Obrázky z Holandska od Čapka jsou velice čtivé, těch bych se nebála).
Rozhodně se také vyhni pohnutkám vykašlat se na knížku a shlédnout pouze film. Nestojí to za to. Vzpomeň si, jak často lidé brblají, když se film vzdálí své předloze. Je to velice často. Navíc, film nikdy neobsáhne jazykovou složku - a ta je prosím u maturity z českého jazyka na prvním místě.

5. ÚDER - na co myslet

Pokud nemáš zkušenosti se čtením tolika knížek najednou, mysli na následující věci:
- nečti knížky těsně před usnutím, kdy je stejně nevnímáš
- čti je při plném vědomí - jenom očima pohlacovat písmenka neznamená číst, uvědomuj si, co ti chce autor říci, v jaké části díla se událost, kterou právě čteš, odehrává
- nečti na hlučných místech, při zapnutém rádiu nebo u televize - zbytečně by Tě to rušilo, navíc pokud opravdu čteš, nic z toho pro Tebe neexistuje (prostě to nevnímáš, ale proč si kazit koncentraci?)
- nepřemýšlej nad tisíci věcmi během čtení, protože pak knížku nevnímáš a v důsledku bude čas strávený s knihou zbytečný (a následky u maturity nepěkné)

6. ÚDER - jak to mám všechno přečíst?

Zní to jako klišé, ale nejlepší je opravdu začít včas. Nejlépe se čte jedna knížka do měsíce. Máš čas si o ní a o autorovi zjišťovat informace, máš čas na pochopení složitých pasáží a nic Tě nestresuje.
Pravděpodobně ale tolik času mít nebudeš. Ber tedy četbu jako jakousi odpočinkovou činnost mezi učením se na jiné zkoušky, měj knížku vždycky v batohu - kdyby ti třebas odpadla hodina a uber si pro čtení trochu ze svého volného času.
Pokud se však rozhodneš začít číst měsíc před maturitou, nezbývá, než Ti popřát hodně štěstí. Samozřejmě to přečíst jde - ale je možné, že se ti knížky budou následně v hlavě motat jedna přes druhou a budeš to nejspíš dělat s nechutí, takže v závěru se tím natrápíš víc, než kdyby jsi začal/a včas. Navíc se budeš chtít učit na jiné zkoušky.

7. ÚDER - U MATURITY

Pokud máš všechny knížky přečtené - opravdu přečtené při plném vědomí a s hlavou otevřenou - nemáš se podle mě čeho bát. Velice Ti také pomůže všeobecný přehled.
Na potítku si přichystej mimo jiné i pár postřehů z knihy. Pokud se Ti vybaví nějaké odborné pojmy, které by mohly o trošku zvýšit level tvého projevu, napiš si je. Ale tohle všechno a spousta dalšího Ti přijde samo. Věř si!

8. ÚDER - Pár tipů na knížky

Povinnou četbu jsem začala číst pár let dopředu. Ty knížky mě prostě bavily. A nebo ne. Všechny moje subjektivní dojmy spolu s doporučeními nalezneš níže.
Knížek jsem četla daleko víc, ale bylo by velice zdouhavé psát o všech. Pokud by Tě tedy náhodou můj názor na nějaké dílo zajímal, napiš do komentářů a pokud jsem knížku četla, ráda odpovím:

Na Větrné hůrce, od Emilly Brontë
Kdybych neviděla čené na bílém, že to napsala žena, nevěřila bych tomu. Je to příběh tak bez obalu, tak neohleduplný, že si netroufáte odhadnout, co se stane na další stránce, nebo dokonce jak to celédopadne. Často vás situace v knížce tolik deprimuje, že se od ní nemůžete doslova fyzicky odtrhnout.
Když nic jiného, měla jsem to přečtené velice rychle. Jedna věc je totiž známá - když vás něco aspoň trošku šokuje, baví vás to a hlavně si z toho valnou většinu zapamatujete.
Měla bych možná napsat, že knížka není pro citlivé třasořitky jako já - ale musím uznat, že po přečtení a následném překonání deprese ve mě zůstal silný dojem. Moc takových děl jsem dosud nečetla.

Krakatit, od Karla Čapka
Čapek nezklame, to si zapiš za uši.
Nejen, že je dílo vytříbeně napsané (hrátky se slovy, chemická hantýrka, zdůraznění tónu a spádu řeči ,,slabikováním",...), ale sám děj je poutavý. Obsahuje prvky erotiky, thrilleru a autor se taky nebojí pohrávat si s city. Zkrátka a dobře, doporučuji!!!


Továrna na Absolutno, Karel Čapek
Myslím, že Krakatit od Čapka je zábavnější, možná je to tím, že se na rozdíl od Továrny na Absolutno zabývá více méně jedním hlavním hrdinnou.
T. n. Absolutno je podle mě dílo více globální, autor se označuje za kronikáře a tímto stylem cca od půlky knihy také píše. Není to však nudná kronika, autor si opět pohrává se sarkasmem a výtečně vykresleným ,,co kdyby...". Sama nepochybuji o tom, že jestliže by se počáteční zápletka v knize opravdu odehrála, svět by šlapal přesně tak, jak to Kája předpověděl.
Doporučuji, je to sranda. A taky to není nic dlouhého!

Obyčejný život, Karel Čapek
Je to docela drsné zjištění, co všechno skrývá lidský život a jakými skrytými krutostmi, myšlenkami a jinakostmi může být nabit. Opět to není dílo pro větrné a jednoduché povahy, je to zamyšlení nad životem z jiné stránky a to nemusí každému sednout, nicméně mluvit o tom není těžké. Takže doporučuji.


Není římského lidu, Jarmila Loukotková
Loukotková píše přímo mistrovsky, neznám lepšího českého autora (možná tak Čapek, ale to je zase něco na jiné brdo). Chvílemi používá až básnický jazyk, tak mistrovsky, že je to velice čtivé.
Knížka pojednává o nástupu do vlády a vládě známého císaře Nera a navzdory tomu, že je příběh možná jen spekulací, jak a proč se Nero v dějinác tak vyznamenal, drží se základních historických faktů. Není lepší knížky (jen dalších od Loukotkové), která by ti dovolila se opravdu dostat do starověkého Říma. Je to nádherná knížka, obsahuje i krátké úryvky či výsměšné větičky samotného Petronia, které osvěžují děj či dodávají příběhu vážnost. Zkrátka, je to jedna z nejlepších knížek mého života. Doporučuju!!!

Doma lidé umírají, Jarmila Loukotková
Knížka odkrývá problematiku půdy v 1.století př.n.l.. Možná, pokud máš za sebou prvák na gymplu, něco ti říká pojem latifundie (velký pozemek, který vlastní patricij a který k němu levně přikupuje od malých zemědělců, které zruinoval - většinou cenovou konkurencí, jejich malá pole - lidé přichází o výdělky, tím o majetky a jsou na mizině).
Projdeš si každou vrstvou, každým problémem - obchod s děvčaty (pro citlivější -objevuje se tam nepříjemná zápletka), podplatitelnost práva Veta, nucené sňatky, volby, HLAD....
Je to opět mistrovsky napsáno, až knížka skončí, ještě dlouho budeš ,,bydlet" v Římě. Získáš totiž ucelený obraz, co se týče smětiště, typů lidí, kteří žijí v určitých čtvrtích, kudy se dát na jaké křižovatce, o tom, který byt byl v Říme nejlevnější, co se pěstovalo v zahradách...pobavíš se při různých politických šarvátkách a zjistíš, že lidé se za ty 2 000 let vůbec, ale vůbec nezměnili.
Jakmile se začteš, od knížky se nebudeš moci odtrhnout!

Pod maskou smích, Jarmila Loukotková
Není římského lidu je knížka orientující se ve vyšších vrstvách, Pod maskou smíchzachycuje celou společnost při jejích konfliktech a Pod maskou smích ti popíše politické vztahy meti Kartágem (Kart Hadaštem, v překladu Novým městěm) a také mistrovsky předloží svět starověkého divadla. Jako ve všech jejích knihách je i tady motiv lásky, který udržuje vnitřní napětí. Není co víc dodat. Je téměř bezchybná. A opět se drží faktů, což obdivuji.

Spartakus, Jarmila Loukotková
Opět dílo, které mi dokonale padlo do noty, možná jsem po jeho přečtení i na něco přišla. Musíte si přečíst všechna díla od Jarmily! Zjistila jsem totiž, že jsem si tak utvořila ucelený obraz starověkého Říma. V Není římského lidu jsem pronikla do vyšší společnosti a k císaři, v Doma lidé umírají jsem se dostala mezi politické rozepře, které rozmělňují nejchudší obyvatelstvo, v Pod maskou smích jsem přičichla k rozporům mezi Karthágem a Římem a prožila jsem starověké divadlo. Ve Spartakovi jsem pronikla do otrockého života. Spartakus kupodivu popisuje dobu až po Spartakově smrti a porážce otroků, někteří z nich se totiž nechtějí smířit s jejich údělem a tak se z jednotek utečených po porážce do hor pokouší pár jedinců udělat ucelené vojsko. I když to může znít suchopárně, autorka tomu opět vdechla krásno a lásku. Zbytek v knížce...

Gulliverovy cesty, Johnatana Swifta
Pokud jste viděli film, tak si ho prosím vymažte z paměti, knížka je úplně jiná. Je to totiž cestopis a napsal ho autor, který nejde pro inteligentní narážku (nebo snad nadávku?) daleko. Je to vtipné, trefné a znovu to potvrzuje to, že lidé se
dobou nemění. Průběhem knížky jsem žasla, smála se, usínala při občasných zdlouhavých pasážích a hlavně často obracela stránky - bylo to hotovo raz dva. Celkově se mi to moc líbilo.
Je to jedno z těch děl, které může nečtenářská mládež označit za malé zlo - když se něco přečíst musí, tak tohle se přečíst dá.

Komu zvoní hrana, Ernest Hemingway
Knížka má něco přes 400 stránek a zachycuje 2. světovou válku z pohledu španělských komunistických partizánů (za tuhle frázi by mě asi hodně více zasvěcených lidí zabilo :D). Hemingwayovi se vyčítá, že v tomto díle souhlasí s komunismem, ale sám řekl, že je to jediné možné řešení k udržení morálky. Tak co. Je to prostě moc fajn knížka a myslím, že svět by komunismu už mohl odpustit a s chutí si tu knížku přečíst. Je napsána samozřejmě po chlapsku, taky ,,metodou ledovce" - spoustu věcí si musíš domyslet. Je tam láska, troška hrdinství. Nic těžkého, ale hrozně zajímavého...

Zločin a trest, od Fjodora Michajloviče Dostojevského
Podle mě je to co do zábavy a vážnosti knížka napsaná pro starší muže, ne pro mládež na střední.
Tohle jsem četla celé dva měsíce a myslím, že jsou nenávratně promarněny. Znovu bych si to prosím nikdy nepřečetla, bylo to na můj vkus oškubané na kráse. Číst o tom, jak se někdo plácá po městě, jak si zneužitou opilou dívku vyhlíží preverzák, o výsleších, jak je vrah v depce - prosím, tenhle výčet vypadá sice pro někoho lákavě, ale je nutné si uvědomit, že samotná a opěvovaná vražda se stale již v první pětině knížky, dále je jen psychologie (a jaká). Chvílemi mě knížka bavila, chvílemi ne - ale ty světlé chvíle pro mne bohužel nepřevážily to, že mi dílo v žádném ohledu nesedlo.
Můj názor je ten, že kvalita díla se váží podle dojmu čtenáře z knížky. Já jsem zůstala dojmem netknutá, upřímně musím napsat, že jsem spíše znechucená. Jediná scénka, která se příznivě dotkla mého srdce je pochopitelně až na konci.

Nadějné vyhlídky, od Charlese Dickense
Přišlo to jako balzám na duši po Zločinu a trestu. Opět mě to velice bavilo, opět jsem byla dojata. Nicméně, jak již bylo naťuknuto, píše o svém dětství a o svých nadějích, tudíž jsou jeho příběhy v mnoha ohledech totožné. Pokud tě velice zaujme David Copperfield, pak hurá do toho, pokud tě nechal spíše chladným, pak tě Nadějné vyhlídky do extáze taky nedostanou. Snad jen, že mají kouzelnější a tajemnějši příběh...
Za sebe doporučuji. Knížka má asi 500 stran(?).

Postřižiny, Bohumil Hrabal
Film znáš určitě stejně jako já nazpaměť a tak si možná řekneš, proč to ještě číst... ale já ti říkám, přečti si to. Je to krásně napsané a prodchnuté klidnou atmosférou. Podle mě jedno z nejlepších českých děl. Není důvod se mu vyhýbat, spíš naopak!


Ostře sledované vlaky, Boumil Hrabal
Toto dílo logicky už tak pohodové a uklidňující není, idkyž je také laskavě napsané. Nebudu připomínat, že existuje film, ani, že je podle mě kniha lepší... a navíc je krátká.



Smrt krásných srnců, Ota Pavel
Nevím, jestli jsou příběhy Oty Pavla k pláči nebo k s míchu (a nemyslím to jako urážku) - píše o životě a navíc ve vypjaté době a ten už hold takový je. Toto dílo není ani tak o rybách, jestli to u něj vůbec jde. Ota Pavel pro mnoho lidí zosobňuje hodného brášku, tatínka, manžela a hlavně člověka, který překonal mnoho životních útrap. Až nakonec překonaly ony jeho.
Doporučuji přečíst...

Jak jsem potkal ryby, Ota Pavel
Jeho lásku k rybám jsem nikdy nesdílela, snad proto, že ty mražené mi chutnají jako bláto, čerstvou jsem ještě neměla a chytat je taky neumím. On mi však ukázal jiný rozměr rybaření, jeho provázanost s válečným i poválečným životem. Je to opět životopisné vypravěčské dílo a ukazuje jeho životní zkušenosti z jiných (většinou rybích) úhlů, než je vždy popsáno ve Smrti krásných srnců. Po celou dobu nebudete vědět, že čtete životopisné dílo, je to spíš jako číst dopis od dědečka.


Šťastný princ a jiné pohádky, Oscar Wilde
Jsou to pohádky, ale usínat bych u nich rozhodně nechtěla (určitě by se mi zdálo o tom, že jsem umřela :D). Jsou to spíše příběhy pro dospělé, protože narozdíl od dětí mají šanci prohlédnout do jejich hloubky. Není to nic náročného a člověk se od přírody rád dojímá, takže by ti to nemělo dělat problém :-). Je to krátké.

Ivanhoe, od Waltera Scotta
Knížka z období středověku, tak trochu hrdinská, naivní a rozdělená na dobré a zlé postavy. Jestli ale chceš poznat ovzduší té doby, je to fajn dílko (ikdyž, jak říkám, trošku idealizované). Není to nic složitého, je trošku delší, ale třeba já konkrétně jsem měla knížku s obrázky a bylo to v pohodě. Určitě se z toho dá odmaturovat. Navíc poznáš možnou prapůvodní verzi toho, proč někteří lidé nemají rádi Židy... a to je lákavé, ne?

Pan Theodor Mundstock, Ladislav Fuks
Pokud považuješ za vrchol slohu článek v TV mini, tak to prosímtě nečti...
Zprvu to pro mě byla knížka celkem složitá, ale jakmile jsem si zvykla na běh a styl díla, bylo to dobré. Co dobré - úžasné. Je to napsané upřímně a z pohledu jednoho starého a křehkého člověka, Žida, v těch nejhorších chvílích války (v knížce jsou mimo jiné zachyceny následky atentátu na Heydricha - z pohledu běžného člověka). Pan Mundstock pojednou prostě získá jistotu, že ho odvedou do koncentráku, takže se na to začne připravovat a to celkem pilně. Svou přípravou pomůže i klučinovi, synovi jeho známých. Na konci příběhu i překvapivému konci života mu dojde, že si všechno myslel špatně... je to tak trošku nervy drásající, ale krásné.

Krysař, od Viktora Dyka
Podle mě dobře napsaný kýč. Když je to úchvatné, tak až moc, když srdceryvné, tak přímo tragické. Nebylo to složité to číst, zajímavá knížka to určitě je a hlavně je krátká. Víc k tomu nemám co říct :-)



Po nás ať přijde potopa, František Gellner
Je to sbírka básní, která mi přesně sedla do noty. Sarkastická, upřímná, není to žádné zamilované básnění labutích křídlech a zachycuje autorovu nespokojenost.
Možná bych si to ale nechtěla vytáhnout u maturity...



 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Julie Françoise Julie Françoise | Web | 19. dubna 2014 v 18:21 | Reagovat

Klobouk dolů, parádní článek pro všechny maturanty:-)
A koukám, že máme dost podobný vkus na literaturu. Na Větrné hůrce byl nejoblíbenější román mých gymnaziálních let, až si ze mě spolužáci dělali legraci, protože jsem na něj urvala celkem tři referáty. Od Loukotkové pak můžu doporučit taky Navzdory básník zpívá, o mém zbožňovaném Villonovi, do kterého se po přečtení této knihy prostě nejde nezamilovat:-) Od Fukse pak stojí za to i Spalovač mrtvol, těžko říct, jestli je větší psycho kniha nebo film... Jen mě trochu zamrzelo to radši ne u Gellnera, toho totiž přímo žeru...

2 Kateřina Kateřina | Web | 19. dubna 2014 v 18:29 | Reagovat

[1]: Navzdory básník zpívá je stále na pořadníku, ale co se mě a mého pořadníku na knížky týče, je to jako s dárcovstvím orgánů. Trvá to strašně dlouho, než na něco přijde řada :D
A Potopu zbožňuju taky, jenom jsem si nikdy nebyla jistá, jestli bych ustála zkoušení naší přísné paní profesorky...
Děkuju za názor :-)

3 @Mia @Mia | Web | 20. dubna 2014 v 13:49 | Reagovat

Zařazuju do výběru článků na TT. :)

4 Kateřina Kateřina | Web | 22. dubna 2014 v 11:42 | Reagovat

[3]: Mockrát děkuji, nám z toho ohromnou radost!
Škoda, že jsem se na počítač v minulých dnech nedostala, poděkovala bych dřív...

5 Proby Proby | Web | 29. dubna 2014 v 13:24 | Reagovat

Pan Theodor Mundstock je velmi krátká knížka, ale zato velice pěkná, ta se čte sama, jinak s výběrem víceméně souhlasím!
Jen my máme třeba k amturitě už naprosto jiné knížky... Tyhle jsem tam snad z většiny ani nezahlédla ://

6 DominiCa-dominicaland.blog.cz DominiCa-dominicaland.blog.cz | Web | 29. dubna 2014 v 13:56 | Reagovat

Akurát teraz sú posledné dni, kedy mám odovzdať svoju prácu, no počas celých niekoľko týždňov som nedokázala zohnať ani jednu knihu. A knižnica, v ktorej by to vraj mohlo byť sa práve rekonštruuje. No nič, už som bola aj v horších situáciách, tak to nejako zvládnem.

7 Sim Sim | Web | 29. dubna 2014 v 13:58 | Reagovat

Z knížek, co tu máš vypsané máme v povinné četbě jen jednu, Bohumila Hrabala a jeho Ostře sledované vlaky..
Budu si tenhle návod muset asi přečíst pokaždé, než se dám do povinné četby, jinak se do ní asi nikdy nedám.. :D

8 Arvari Arvari | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 14:32 | Reagovat

Myslím, že tohle jsou vážně fajn rady hlavně pro ty, co obvykle moc nečtou a najednou se na ně navalí hromada knížek, co musí přečíst. :-) A ta rada 'začít včas' je vážně trefná, já mám teď ani ne měsíc na víc jak dvacet knížek ke zkoušce, protože jsem to v průběhu semestru pořád odkládala... :-D (Jinak, na Po nás ať přijde potopa se zrovna chystám. Hups...) :-D

9 Aailyyn Aailyyn | Web | 29. dubna 2014 v 14:41 | Reagovat

Tak mně hlavně přijde úplně stupidní chtít po studentech, aby prostě četli. Bez nějakého předporozumění. V Babičce absolutně nejde o vykreslení reálií života na vesnici dané doby. A v Dostojevském naopak JDE o tu psychologii. (Já tu knížku četla už na střední škole a líbila se mi a na VŠ jsem se s ní potkala znova.) Řekla bych, že i z tohohle tvého článku vyplývá absolutně nevhodný přístup češtinářů, kteří studentům strčí knihy a nechají je v tom vykoupat. Nemusí se ti líbit (osobně nemusím Čapka), ale musíš chápat, co je na nich to hodnotné. Nečteme to proto, že to úča řekla a jinak mi ten papír jménem maturitní vysvědčení nedaj, ale proto, že ty knihy mají svou cenu. A samozřejmě se výběr musí přizpůsobit časovým i intelektuálním možnostem většiny středoškoláků. (Dostojevskij je moc dlouhý a pravděpodobně i moc těžký, číst na střední škole třeba Kafku je taky ptákovina, to většina lidí nemá šanci pochopit.) Už kantor musí provést rozumný předvýběr četby pro své svěřence. (Mám vystudovaný literárněvědný obor, tak o těhle věcech něco vím a přístup středoškolských češtinářů mě pravidelně zvedá ze židle, protože pak jsou maturanti akorát maximálně znechucení.)

10 Elle Elle | Web | 29. dubna 2014 v 14:55 | Reagovat

Je to zajímavý nápad :)
Máš to moc hezky napsané, zase si to musím přidat do nějaké záložky, a až budu číst nějakou knížku do školy tak si to zas přečtu, protože je to docela povzbuzující :O :)

11 Bella Bella | 29. dubna 2014 v 15:21 | Reagovat

Tenhle rok jsem měla číst Kroniku Pickwickova klubu - to bylo něco hroznýho. Asi nejhorší knížka co jsem kdy četla (nic proti těm, komu se ta knížka líbí a baví ho). Měla jsem to nejstarší vydání, takže se to vůbec nedalo číst. Upřímně, nechápu jak tohle může být bestseller (pro dítě v mým věku). Někdy mi přijde, že naší učitelce  přeskočilo :D

12 domovina domovina | Web | 29. dubna 2014 v 15:22 | Reagovat

Díky, hezky jsem si zavzpomínala.
Také jsem něco z povinné četbu četla s nechutí. Některé autory jsem prostě nechápala, nebo jejich díla byly pro studenta daného věku prostě nudná, nebo těžká.
Na Dickense a Karla Čapka vzpomínám ráda, myslím, že ti jediní se mi strefili do aktuálního čtenářského vývoje.
Například na chuť Hemingwayovi a Čechovovi jsem přišla úplně mimo školní pořadí. :)

13 Murphy Murphy | 29. dubna 2014 v 15:46 | Reagovat

Zajímavé podněty a rady :') Někdy je ale velice těžké překousnout povinnou četbu i s těmito všemi radami, což přiznávám z vlastní zkušenosti...
Ale nezbývá nám než se snažit najít na tom to pozitivum :')

14 Klára Klára | Web | 29. dubna 2014 v 15:58 | Reagovat

Praktické rady, vskutku :-)

15 El El | Web | 29. dubna 2014 v 16:54 | Reagovat

Musím s tebou souhlasit, lidi odrazuje to slovo POVINNÉ a to je špatný...

16 liketeenspirit liketeenspirit | Web | 29. dubna 2014 v 18:41 | Reagovat

Já teda s povinnou četbou, ani s tím slovem "povinná", nikdy problémy neměla, protože u nás byla učitelka benevolentní a můžeme si vybrat z dlouhýho seznamu, kde je vždycky něco, co si vyberu :) Ale nepočítám s tím, že to tak bude pořád, takže jsem za ty rady moc ráda, budou se do budoucna hodit :)

17 Wlcky Wlcky | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 19:16 | Reagovat

Opravdu pěkný článek. Do matury mi sice zbývají dva roky, ale už začínám číst. Chtěla bych ještě doporučit Obraz Doriana Greye, právě jí čtu a jediná věc, které se bojím, je že si knihou znechutím film, který se mi zdál dřív velmi hezky zpracovaný.
Jinak jsem ráda, že my povinnou četbu v průběhu roku nemáme, ale pouze doporučenou.

18 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 29. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

Mě vždycky povinná cetba bavila. Jediné,  co jsem tak nějak nepobrala, byla Zahradní slavnost od Václava Havla. To bylatak nudná knížka. Prostě člověk byl odpočatý a při plném vědomí a při deseti minutách čtení už spal.
To i Labyrint světa a ráj srdce od Komenského byl záživnější. To byla dobrá knížka. Ovšem ne pro toho, kdo nerad čte takovou tu humanistickou češtinu.

19 Amia Amia | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 21:03 | Reagovat

Moc dobré, já povinnou četbu sabotovala roky. Nejhorší bylo, že mě často od autora bavilo všechno kromě té jedné jediné, kterou jsme číst museli.
A mimochodem, je to ,,apoziopeze" :-D

20 Cleo Cleo | Web | 29. dubna 2014 v 21:28 | Reagovat

Gulliverovy cesty pro mě byly peklo! :D Ale chápu, že někdo to může vnímat jinak. :D

21 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:35 | Reagovat

Moc děkuji všem za názory. Bohužel momentálně nemůžu odpovědět na všechny komentáře, ale co nejdříve to napravím :-)

22 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:43 | Reagovat

[8]: Přesně tak to bylo myšlené… a určitě to zvládneš, hodně štěstí! :D

23 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:44 | Reagovat

[17]: Taky o téhle knížce přemýšlím…

24 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:45 | Reagovat

[7]: pokud tě můj článek donutí číst, bude to pro mě čest :D

25 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:47 | Reagovat

[18]: Zahradní slavnost mi taky nesedla. A není to tou absurditou… absurdní drama mám ráda, ale slavnost byla vážně divná

26 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:48 | Reagovat

[19]: jé! budu to muset opravit!

27 Kateřina Kateřina | Web | 29. dubna 2014 v 21:50 | Reagovat

[11]: tuhle knížku jsem odložila už na začátku, ale ostatní knížky od Dickense zbožňuju

28 Ravicu Ravicu | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 22:16 | Reagovat

Úplně jsem se vrátila do školních let. Opravdu povedený článek. Na některé knížky asi budeme mít rozličný názor, ale to tak bývá, navíc já jsem vždycky měla opačný názor či jiný vkus, než by se dalo čekat ( prostě blázen) :-D Hodně mě překvapuje, že jsem nikdy nečetla ráda Čapka, nikdy mě nebavil, ačkoliv jeho myšlenky a poselství jsou tak pravdivé a naprosto fenomenální - nevím, nikdo mi to nevyšvětlí O_O

29 xxsimxx xxsimxx | E-mail | 29. dubna 2014 v 22:43 | Reagovat

Taky už jsem zjistila, že povinná četba není tak hrozná. Stačí si jen správně vybrat. Ve svém seznamu máš pár mých oblíbených knížek, například Ivanhoe, Gulliverovy cesty nebo Na Větrné hůrce.
A určitě si mě na pár dalších navnadila. Knihy od Jarmily Loukotkové nemáme sice v povinné četbě, ale rozhodně si některou přečtu. :-)

30 Blur Blur | Web | 30. dubna 2014 v 12:26 | Reagovat

Docela mě překvapuje, kolik lidí tady opravdu povinnou četbu čte nebo se chystá číst.
Já osobně čtu moc ráda a hodně, ale žádná z knížek povinné četby se mi nelíbila. Mám radši současné autory.
Nedávno jsem napsala podobný článek zaměřený na povinnou četbu k maturitě, tak pokud nechcete úplně poctivě číst nebo vám už nezbývá mnoho času, můžete si přečíst, jak jsme se s maturitní četbou vypořádala já ;-)
http://www.zeskrine.eu/2014/02/jak-zvladnout-povinnou-cetbu-k-maturite.html

31 Vendy Vendy | Web | 30. dubna 2014 v 17:47 | Reagovat

Problém je, že některým knihám člověk přijde na chuť až později. A když je čte v době,kdy je nechápe, odpor vůči nim povstane snad automaticky, a mnohdy odpor vůči knihám vůbec.
Máš dobrý výběr knih, i když zrovna Krakatit jsem nezvládla (ten román mě ubíjel), Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy se četly samy. Na Větrné hůrce, výborná kniha, studie lásky a nenávisti.  Některé z tvých navrhovaných knih jsem ještě nečetla (přestože mám dávno po škole, i tam mě nějak minuly), Loukotková je skvělá, ta by mohla chytit většinu nečtenářů, píše vážně skvěle.
Tvůj článek byl zajímavě řešený, chytlavě, v bodech, tak, aby zaujal.

32 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. května 2014 v 9:37 | Reagovat

Zajímavý článek. A myslím, že se mi i bude hodit za čtyři roky :-D I když já čtu klasiku ráda už od třinácti let, takže jsem s tím nikdy neměla problém. :D
Z tvého výběru jsem četla akorát (zatím) Krakatit a Krysaře, a musím říct, že Čapek se čte opravdu dobře (Život a dílo skladatele Foltýna je sice dílo nedokončené, ale i tak :D )
Líbí se mi, jak jsi to shrnula tak pěkně do jednoho článku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama