Conchita Wurst - žena, která píše historii

24. května 2014 v 17:45 | Kateřina Štiblická |  Kritika a zamyšlení
Conchita Wurst vyhrála druhé místo v tradiční pěvecké soutěži, Eurovision Song Contest. Žel, její vítězství ani zpěv nejsou hlavním důvodem, proč je protěžována médii po celém světě. Je totiž příčinou zděšení mnoha církevních přestavitelů i běžných lidí. Conchita Wurst je totiž ve skutečnosti muž. Že v tom nevidíte problém? Já také ne, ale jak už bylo naznačeno, někteří moje hledisko nesdílí. A právě na tyto názory dnes budu reagovat.




Zběžné informace, jakože se za Conchitou skrývá Thomas "Tom" Neuwirth a že na Wurst přišel na základě "Das ist mir Wurst" si můžete najít kdekoli, takže to zde rozvádět nebudu. Není to pro nás ani důležité. Důležité je poselství, které z kontroverznosti této osoby plyne a důležité je také to, že tím poznáváme sami sebe. Lidé se totiž nejlépe otestují podle reakcí při střetu s něčím neznámým. A musím říct, že většina z nich touto zkouškou neprošla.

Když jsem si pouštěla video s jejím vystoupením, jako vždy jsem si zběžně prohlédla pár komentářů po videem. Většinou jsem při čtení komentářů u rozlišných témat na youtube byla příjemně překvapena - zdálo se totiž, že většina xenofóbních a zapšklých lidí se ventiluje na Novinkách. Spletla jsem se.

Komentář z youtube:

,,Degradation. I'm sorry that people are Europeans weak soul. Euro Degradation. Europa is dead."



Že by mě překvapil fakt, že lidi děsí něco neznámého? Ne. Zarazilo mě to, že v pěvecké soutěži jde především o zpěv, ale tady, zdá se, autor komentáře reaguje úplně na něco jiného.

Myslela jsem si, tedy očekávala jsem (chjo, člověk přeci nemá mít očekávání), že po tisících letech našeho duševního vývoje budeme schopni přijmout, že homosexualita není hřích, že odlišnost nemusí být detekována a ukamenována a že kvalita člověka je kvalita člověka a ne jeho těla, stylu či jiného, povrchně souzeného obalu.
Důvod, proč je nesčetné množství lidí nespokojených se svým tělem je, že se stále bojí odsouzení ostatních. Každý si zkrátka neumí říct, vlezte mi na záda. Zrcadlo se tak někdy stává největším nepřítelem. Lidé stále hodnotí svůj odraz v zrcadle nebo vzhled jiných lidí, že se zapomínají koukat také dovnitř sebe. Tedy úplně dovnitř, kde je jedno, jestli jste Uzbekistánec, Ukrajinec nebo Kadaďan, gay nebo heterosexuál, bezdomovec nebo Paris Hilton. V tomto vykastrovaném světě, kde existuje poze povrchnost a normálnost někteří žijí celý život, aniž by si všimli, že žijí úplně někde jinde. Ve světě za zrcadlem. Kde skutečné hodnoty neexistují, existuje pouze povrchní obraz. A tak tyto prázdné obrazy chodí po ulicích, a když kolem nich projde někdo jiný, tak opačný a nepochopitelný, nepovažují to za vadu svého světlolomného aparátu, ale za vadu pozorovaného objektu.
Špatně.
Probuďte se. Uvědomte si, že když vás něco irituje nebo štve, není to proto, že by byl špatný ten druhý. Něco je špatně ve vás. Ten druhý, třebas homosexuál, kterého nedokážete pochopit a který vám tolik leze na nervy vám ve skutečnosti nastavuje zrcadlo na vaše vlastní problémy. Jak jinak pochopit, proč tolik lidí zvedla Conchita Wurst ze židlí a nejradši by ji ukamenovali? Nic strašného přeci neprovedla. Nebo ano? Ano. Ukázala, jak mají někteří lidé ploché mozky. A ukázala, že jí jsou jejich komentáře a dětinské trapné řečičky u ... však vy víte.

Conchita zkrátka odkryla jeden velký mezinárodní problém. Nedostatek tolerance.

Zároveň však z této sitace cítím naději. Jak víme, porod vždycky bolí a někdy se u něho i řve. Cítím, že Conchita je součástí velkého hejna vlaštovek, které nám přišli ukázat, co je s námi všechno špatně. Ne s cílem nás ponížit, ale dát nám příležitost k nápravě.

Viel Glück, Thomas!

_______________________________________________________
Článek s podobnou tématikou: Děti bez rodičů a rodiče bez dětí
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Desirée Lydon Desirée Lydon | Web | 24. května 2014 v 17:57 | Reagovat

Skvělý článek. To vystoupení jsem sice neviděla celé, jenom ukázky a nepřijde mi na tom nic špatného. Já si o sobě myslím, že jsem tolerantní člověk (když se podívám na ostatní), ať jde o vzhled nebo o sexuální orientaci. Někteří lidí, bohužel jich není málo, to prostě nemají v hlavě v pořádku a myslí si, že je všechno jenom o vzhledu. Ach jo.

2 Kateřina Kateřina | Web | 24. května 2014 v 18:10 | Reagovat

[1]: Děkuji za názor a za pochvalu :-)

3 Mia Mia | 16. června 2014 v 8:39 | Reagovat

Tu predsa nejde o homosexualitu. Ved ked je chalan homosexualny, nech je. Ked sa chce prezliekat za zenu, no nech sa prezlieka. Ale za zenu. Lenze co je za tvor nieco vyzerajuce ako zena a majuce bradu?? Ako mam odpovedat na otazku mojho maleho syna: "Je to teda muz alebo zena"??

4 Kateřina Kateřina | Web | 16. června 2014 v 15:14 | Reagovat

[3]: to už je váš problém, ne jeho :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama