Think Big - Ženská Vojna

27. května 2014 v 15:55 | Kateřina Štiblická |  Jakože reportáže
Jak to dopadne, když se sejde pár neherců a rozhodou se nacvičit a před plným sálem zahrát hru z 19.století? To se dozvíte v tomto článku...



Celá věc se mohla uskutečnit díky Nadaci O2 (Think Big), nikdy by se však opravdu neuskutečnila bez autorek projektu Věry Losenické a Evy Žemličkové, režisérů, (ne)herců a pořádného scénáře. Pojďme si je tedy všechny krátce představit.

Za scénářem stojí dva velcí velikáni, Josef Kajetán Tyl a Václav Kliment Klicpera. Již v krátké předmluvě, která byla kvůli žádosti rozklepaných účinkujících protažena na 20 minut (dočtete se dále) jsme se dozvěděli, že tato hra je veselohra, ale veselohra v duchu 19.století. Nicméně kdo by očekával suchopár, byl by příjemně překvapen. Ženy (bohudík) ani muži (bohužel) se od té doby totiž vůbec nezměnili.
Veselohra Ženská vojna vypráví podobně jako Dívčí válka o vzpouře žen proti mužům. Základní středobod příběhu - touha žen vymanit se z područí mužů - zůstává stejný. Nicméně tím naše stejnosti končí. Od Dívčí války odlišuje Ženskou vojnu mimo jiné umístění, děj se totiž odehrává v Krkonoších (ano, do příběhu vstupoval i Krakonoš), a také se odehrává o nějaké to století později.
Režie se chopili Tereza Gvoždiáková z Divadla Navenek a Jan Losenický.
Nejzajímavější a také stěžejní složkou projektu jsou samozřejmě herci a postavy, které ztvárnili. Dovolte mi proto nejdříve uvést obsazení:

Ladislav Kytka (Ondřej Kolčava, rychtář)
Lucie Bernátková (Dorota, jeho žena)
Tomáš Mandinec (Jakub Halák, přísedící soudu)
Markéta Bigarová (Stázička, jeho žena)
Lenka Raadová (Voršila)
Pavel Volf (Kudrna)
Thao Ha Nguyen (Apolenka)
Josef Kdolský (Rapota)
Veronika Jílovcová (Smilina)
Jiří Bican (Hubáček)
Diana Paulová (Běta)
Jiří Čermák (Matěj)
Michaela Zochová (Baruška)

Možná vám není jasné, jak to přišlo, že se obyčejní lidé, kteří neměli žádnou hereckou zkušennost, postavili na divadlení prkna. Přišlo to jednoduše. Do škol a na jiná místa byly poslány letáčky a prostě se jich pár sešlo. Každý, kdo chtěl, se mohl zúčastnit.
Začátky prý byly pro někoho těžké. Moje kamarádka Veronika Jílovcová (Smilina) popsala jejich první sešlost takto: ,,Styděli jsme se, takže vymysleli něco, abysme se uvolnili. Jedna paní si třebas sedla na bobek a řekla, že je papiňák. Já jsem si lehla pod ní a dělala jsem sporák. No a pak přišla ještě jedna paní a dělala maso." Jistě mi dáte za pravdu, že to musel být opravdu zajímavý pohled. A ikdyž to podle tohoto popisu první hodiny možná tak nepůsobí, výsledkem jejich tříměsíčního snažení byl seriózní kulturní zážitek, který se mohl rovnat běžným a hlavně profesionálním vystoupením, se kterým uspěli při beznadějně vykoupeném sálu pro 300 lidí!

A teď už k samotnému představení...
Představení začalo v 19:00 dne 22.5.2014 v kadaňském Orfeu.
Jak už bylo naznačeno, diváci se při představení rozhodně nenudili. A sranda začala již při úvodu. Toho se ujal Jan Losenický, manžel autorky projektu Věry Losenické, který se nás snažil připravit na nejhorší:
,,Já jsem tady vlastně jako předskupina, abych vás unudil a aby vás to, co přijde potom skutečně bavilo." Pak přidal pár historických faktů, historek, které se udály při samotném zrodu (tedy té současné) hry a pak už konečně začalo představení.
Někteří se těšili na herecké výkony svých známých a blízkých, mezi něž jsem patřila také já, někteří se prostě jenom přišli podívat na divadlo. Spokojení jsme odcházeli všichni. Alibi, které pan Losenický tak pracně konstruoval v úvodu - jakože ti lidé nemají s hraním zkušenosti a že možná od hry očekáváme něco jiného - byly naprosto zbytečné. Po celou dobu se diváci smáli a na konci tleskali ve stoje při hlučném aplausu.
Protože bude v blízké době následovat ještě pár představení, nebylo by hezké odkrýt nejlepší ,,hlášky" a nejvtipnější okamžiky (a že jich bylo požehnaně). Nic ale nemůžu zkazit pár fotkami, která vás doufám přesvědčí, aby jste Ženskou vojnu navšívili také. Stojí to za to!


Jan Losenický při prodlužovaném úvodu.

Ženy byly opravdu silné soupeřky!

Veronika Jílovcová jako nešťastná Smilina

Pánská strana řešila své problémy samozřejmě u piva...

Vlajky - vlevo vlajka mužů, vpravo žen. To s chlupy je pravděpodobně Krakonošův háv.

Baruška (Michaela Zochová - vpředu) se Smilinou (Veronika Jílovcová - vzadu) pozorují dění na jevišti

Fotografie a text: Kateřina Štiblická, Kadaň
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama